je absolventkou Konzervatoře v Bratislavě (Ružena Illenbergerová) a Vysoké školy múzických umění v Bratislavě (Hana Štolfová-Bandová). Dále studovala v Osimu, (Accademia d’arte lirica – Mario Melani), v Buffalu (Gary Burgess) a na mistrovských kuzrech u Enzy Ferrari, Julie Hamari a Christy Ludwig. Během svých zahraničních stáží se představila v titulní roli Lukrecie v opeře Benjamina Brittena The Rape of Lucretia a v Pucciniho opeře Suor Angelica v Greater Buffalo Opera Company. Již jako studentka VŠMU se stala členkou Komorní opery v Bratislavě a v roce 1995 debutovala jako Olga v opeře Evžen Oněgin v Banské Bystrici. V témže roce začala spolupracovat se Státní operou Praha, kde během svého působení nastudovala více než dvacet rolí světového operního repertoáru (mimo jiné Mozart – Cosi fan tutte, Rossini – II Turco in Italia, Bizet – Carmen, Boito – Nerone, Ponchielli – La Gioconda, Janáček – Káťa Kabanová). V roce 2000 získala prestižní Cenu Masarykovy akademie umění a Cenu Gustava Mahlera Evropské unie za umění. V roce 2006 vystoupila v Bratislavě jako host galakoncertu José Carrerase se španělskými a italskými písněmi. Zúčastnila se též přípravy filmové nahrávky opery Liška Bystrouška (Deutsches Symhonie Orchester v Berlíně a dirigent Kent Nagano) a nahrávky této opery pro BBC ve spolupráci s ČT Brno (2002 – 2004). S Filharmonií Brno a dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem a znovu na festivalu Pražské jaro 2007 s Pražskými symfoniky zpívala v Glagolské mši Leoše Janáčka. Pravidelně účinkuje se špičkovými symfonickými a komorními orchestry, zejména se Slovenskou filharmonií (Beethoven, Liszt – Missa solemnis, Mozart, Verdi – Requiem, Dvořák, Rossini – Stabat Mater, Berlioz – La Mort de Cléopatre) a Státním komorním orchestrem Žilina. Spolupracuje i s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Vladimírem Válkem (Křička – Severní noci a Stravinský – Oedipus Rex, Mahler – Symfonie č. 2), dirigentem Petrem Altrichtrem ( Filharmonie Brno, Slovenská filharmonia), Pražskou komorní filharmonií s dirigentem Jiřím Bělohlávkem (Beethoven – Missa solemnis). Účinkování ve skladbě Zápisník zmizelého na festivalu Autunno musicale a Como (2002) znamenalo počátek spolupráce s klavíristou Marianem Lapšanským. Dnes je Eva Garajová zařazena mezi nejvýznamnější interprety písňové literatury své generace v Česku i na Slovensku. Její nahrávky pro vydavatelství Arco Diva vzbuzují svou autentičností pozornost i na mezinárodní hudební scéně. V roce 2014 iniciovala založení festivalu v Karlově Studánce, kterého je uměleckým garantem a je zakladatelkou komorního cyklu Pražské múzy a Nadačního fondu Evy Garajové pro komorní hudbu.

 

V roce 1992 absolvovala Pražskou Konzervatoř ve třídě prof. Františka Malotína, dále pak studovala ve Francii (prof.Ch.Lardé) a absolvovala mistrovské kurzy u Jamese Galwaye. K nejdůležitějším soutěžním oceněním patří 1. cena v mezinárodní soutěži „Concertino Praga“, 3. cena v mezinárodní soutěži vítězů evropských soutěží „Pacem in terris“ v Německu a v mezinárodní soutěži „Pražské jaro“ získala „Cenu hlavního města Prahy“. V září roku 2000 získala jako první Evropanka Special Prize v prestižní soutěži „Web Concert Hall Competition“ v New Yorku. Působila jako první flétnistka a solistka orchestrů Virtuosi di Praga a Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK. Má za sebou řadu koncertních sólových vystoupení s našimi i zahraničními orchestry / Francie, Německo, Řecko, Španělsko, Rakousko, USA, Japonsko, U.A.E, … /, je častým hostem prestižních festivalů (Mitte Europa, Paláce St.Peterburgu...atd). V roce 2013 vystoupila v Anežském klášteře v recitálovém večeru na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské Jaro. V roce 2009 byla vybrána prestižní americkou agenturou ConcertArtist k zastupování v USA. V rámci amerických turné již vystoupila např. v Czech Center v New Yorku a na mnoha festivalech v USA.

Od roku 1999 natočila pro holandské vydavatelství HLM několik sólových CD např. 6 Koncertů op. 10 A. Vivaldiho, CD „Mosaique for golden flute“ /HLM/, CD „Mozart in Prague“ /HLM/. V letošním roce zasedla jako porotkyně v Eurovizní soutěži mladých hudebníků spolupořádané Českou televizí. V současné době se věnuje rozsáhlému projektu, který mapuje velmi zajímavé téma – tvorbu žen skladatelek. V České republice projekt zazněl v rámci komorní řady České filharmonie, dále byl prezentován na velmi úspěšném turné v USA a v Rusku. Žofie Vokálková vede pravidelně mistrovské kursy a absolvuje sólová koncertní turné v Evropě, USA a Japonsku. Je pravidelným hostem Adventních koncertů na ČT 1 a dále jsme ji měli možnost vidět v televizních pořadech a dokumentech jako Bez limitu, Terra musica a dalších. Žofie Vokálková získala ocenění „Žena regionu Středočeského kraje“ pořádané pod záštitou Senátu.

 

představuje nejen v českém, ale i světovém kontextu absolutní špičku v oboru sborového umění. Dirigenti, orchestry a sólisté, s nimiž sbor doposud spolupracoval, se o něm vyjadřují v superlativech. Odborná kritika oceňuje zejména jeho kompaktní zvuk a širokou škálu výrazových prostředků. Od svého založení v roce 1990 vystoupil sbor na všech evropských prestižních festivalech a vždy dokázal posluchače uchvátit vysokou profesionalitou a mimořádným hudebním cítěním.

Za úspěchy tělesa stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala (1943). Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem sta osmdesáti skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje více než padesát let. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, v roce 2013 Cenu města Brna v oboru hudba za dlouholetou uměleckou činnost a v roce 2016 Cenu Jihomoravského kraje za významnou reprezentaci Jihomoravského kraje v oblasti kultury.

Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě absolvuje ročně přes devadesát koncertů doma i v zahraničí. Koncerty Českého filharmonického sboru Brno jsou pravidelně nahrávány předními českými i světovými televizními a rozhlasovými stanicemi. Sbor spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty (například Marc Albrecht, Christian Arming, John Axelrod, Hermann Baumer, Marcus Bosch, Stephan Blunier, Kees Bakels, Jean-Claude Casadesus, Dennis Russel Davies, Christoph Eschenbach, Gabriel Feltz, Ivan Fischer, Lawrence Foster, Justus Frantz, Martin Haselböck, Manfred Honeck, Eliahu Inbal, Marek Janowski,  Neeme, Paavo a Kristian Järvi, Dmitrij Kitajenko, Roman Kofman, Marko Letonja, Nicholas Milton, Zubin Mehta,  Ingo Metzmacher, Yannick Nézet-Séguin, Sir Roger Norrington, Jonathan Nott, Mathias Pintscher, Sir Simon Rattle, Helmuth Rilling, Yuri Simonov, Martin Sieghardt, Steven Sloane, Marc Soustrot, Michael Tilson Thomas,  Mario Venzago, Ralf Weikert, Simone Young, Petr Altrichter, Jakub Hrůša, Jakub Klecker, Zdeněk Mácal, Tomáš Netopil, Ondrej Lenárd,  Libor Pešek,  Leoš Svárovský, Vladimír Válek, Juraj Valčuha, Stanislav Vavřínek  a mnozí další). Sbor si hluboce cení spolupráce s legendárními uměleckými osobnostmi, jakými byli např. Jiří Bělohlávek, Enoch zu Guttenberg, Nikolas Harnoncourt, Sir Charles Mackerras, Kurt Masur, Walter Weller a další.

Domácí publikum může Český filharmonický sbor Brno pravidelně slyšet na mnoha koncertech v Brně, Praze, Ostravě, Olomouci, Litomyšli, Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Teplících, Zlíně a jinde. Sbor má rozsáhlou diskografii a získal řadu ocenění: V roce 2007 obdržel dvě významné evropské ceny – Echo Klassik za Soubor roku 2007 (provedení Brucknerových motet) a Nahrávka roku 2007 za Lisztovo oratorium Christus. V roce 2008 byla nahrávka skladby Paula von Klenaua  Die Weise von Liebe und Tod des Cornetts Christoph Rilke nominována na prestižní dánskou cenu Danish P2 Music Prize v kategorii symfonická nahrávka roku. Nahrávka skladby B. A. Zimmermanna Requiem für einen jungen Dichter  získala v roce 2009 cenu německých kritiků – Preis der Deutschen Schallplattenkritik. Ocenění sbírá sbor i na jiných kontinentech - japonský hudebně-kritický časopis Geijutsu Disc Review  mu v září 2011  udělil za live nahrávku Dvořákova Requiem prestižní ocenění Tokusen. Český filharmonický sbor Brno je čerstvým držitelem prestižního ocenění Classic Prague Awards v kategorii Vokální výkon za rok 2019.

Ansámbl jsme založili v roce 2017, protože nás baví muzika, rádi spolu hrajeme a tvoříme. Velkou inspirací je nám lidová, irská hudba, pracujeme také s hudbou židovského původu a nebráníme se ani klasickým raně i vrcholně barokním autorům. Hrajeme na kopie dobových nástrojů. Energii a radost, kterou dáváme do každé skladby, s potěšením přenášíme i na naše posluchače. Z velké části tvoříme a improvizujeme přímo na koncertech, kde nás inspiruje prostor, jeho akustika i publikum. Hudba nás prostě baví a těšíme se, že bude bavit i vás.

Lucie Dušková

-barokní příčná flétna a zobcová flétnaVystudovala církevní konzervatoř v Kroměříži. Od roku 2000 se začala intenzivně věnovat studiu barokní, klasicistní a renesanční příčné flétny na Staatliche Hochschule für Alte Musik v Trossingenu u Prof. Linde Brunmayr-Tutz. Jako sólistka mnohokrát vystoupila s barokním orchestrem trossingenské vysoké školy. Následovalo roční studium na Royal Conservatoire Den Haag u Bartholda Kuijkena. Zobcovou flétnu studovala soukromě v Haagu a poté ji absolvovala na Konzervatoři v Plzni. Během řady mistrovských kurzů konzultovala hru na zobcovou flétnu u osobností staré hudby jako např. Corina Marti, Petr Zejfart aj. V současné době je stálou členkou souboru Collegium 1704 a Czech Ensemble Baroque, kde vystupuje jako orchestrální i sólový hráč. Spolupracuje s barokními soubory Musica Florea a Solamente naturali. V roce 2016 vystoupila jako sólistka s hrou na zobcovou a barokní příčnou flétnu s Jihočeskou komorní filharmonii.Na Konzervatoři v Českých Budějovicích vyučuje obor zobcová flétna a od září 2016 je otevřen také obor barokní příčné flétny.

 

 Filip Dvořák

 -cembalo Vystudoval klavír na Konzervatoři Brno. V následujícím období jeho zájem směřoval ke studiu cembalové hry a autentické interpretace staré hudby na Hudební fakultě AMU ve třídě prof. G. L. Mrázkové a generálbasu pod vedením Václava Lukse. Dva roky studoval na Vysoké hudební škole v Lipsku. Je vyhledávaným hráčem bassa continua a zakladatelem barokního souboru Hipocondria ensemble. Spolupracuje s mnoha soubory staré hudby, jako například Collegium 1704, Musica Florea, Ensemble Inégal, Venti Diversi. Dále je pravidelným hostem Filharmonie Pardubice, Hradec Králové, Plzeň. Spolupracuje se členy České filharmonie v různýchkomorních projektech. V posledních letech intenzivně koncertuje se zobcovým flétnistou a dirigentem Jakubem Kydlíčkem pod hlavičkou Concerta Aventina. Stejně významná je spolupráce s vynikajícím houslistou a skladatelem Jiřím Sychou. Od roku 2014 vyučuje na Konzervatoři Teplice, výsledkem čehož je mimo jiné i vznik komorního seskupení Musica Filipika. Filip Dvořák vyhledává rovněž hudební žánry na pomezí klasické a jazzové hudby. Je zakladatelem jazz-barokní formace Transitus Irregularis. Intenzivně se rovněž zabývá stavbou cembal v cembalářské dílně F. Vyhnálka.

Martin Hroch je absolventem Hudební fakulty JAMU v Brně, kde studoval klavír u prof. Aleny
Vlasákové a doc. Jana Jiraského a cembalo u prof. Barbary Marie Willi. Poté pokračoval ve svých
studiích na Hochschule für Musik und darstellende Kunst ve Vídni v mistrovské cembalové třídě
prof. Gordona Charlese Murray. Zabývá se autentickou interpretací staré hudby na oba nástroje.
Své vzdělání si rozšířil v rámci řady mistrovských interpretačních kurzů pod vedením předních
umělců a pedagogů: A. Vlasákové (ČR), S. Speidel (Německo), B. Glemsera (Německo), A. Delage
(Francie), J. B. Christensena (Švýcarsko), M. Spanyi (Maďarsko), E. M. Pollerus (Rakousko), M.
Burgue (Francie), G. Morini (Itálie), B. van Oort (Nizozemí). V letech 2007, 2009, 2011 získal
opakovaně stipendium Společnosti J. Brahmse v německém Baden-Badenu a byl tak pozván k
prestižnímu studiu hudby v Brahmshausu. Zde se rovněž podílel na natáčení dokumentu o J.
Brahmsovi pro japonskou televizi. Pro francouzský film ztvárnil roli královského cembalisty ve
snímku „Muž, který se směje" a zahrál si tak po boku hereckých velikánů jako je G. Depardieu
nebo E. Seigner. V roce 2008 se stal laureátem mezinárodní soutěže „International Forum –
Musical Performance and Pedagogics”. Jako sólista i jako komorní hráč vystupuje s řadou
orchestrů a komorních ansámblů, např. Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc,
Streicher Akademie Bozen, Filharmonie B. Martinů Zlín, Janáčkova filharmonie Ostrava,
Filharmonie G. Mahlera Jihlava, Janáčkův akademický orchestr, Collegium Musicum, Brno
Baroque, Brno Contemporery Orchestra, Muisca Minore, Barocco sempre giovanne. Zabývá se
sólovou i komorní koncertní činností. Nahrává pro rozhlas i televizi. Je členem londýnské The
British Harpsichord Society (Britská cembalová společnost). Mimo četné umělecké aktivity
působí i jako pedagog a je vyhledávaným komorním hráčem a uměleckým partnerem řady
umělců. V oblasti provozovací praxe staré hudby spolupracuje s Akademií staré hudby na
Masarykově univerzitě v Brně a pedagogicky působí na Hudební fakultě JAMU v Brně, kde je
rovněž tajemníkem Katedry varhanní a historické interpretace. V roce 2010 se stal zakladatelem
a ředitelem Mezinárodních interpretačních kurzů Zábřeh, “Hudba ve městě J. E. Welzla”, kde po
šest let vedl cembalovou třídu.

Po absolvování Konzervatoře v Praze, studovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Giedré Lukšaité-Mrázkové a formou konzultací u Zuzany Růžičkové a zároveň muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1996–98 studovala na Dresdner Akademie für alte Musik u Johna Tolla a od roku 2000 na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem ve třídě Ketila Haugsanda, kde v roce 2002 obdržela závěrečný diplom. Tato studia si v tomtéž roce obohatila tříměsíčním pobytem na Královské konzervatoři v Den Haagu ve třídě Jacquesa Ogga. V roce 2005 završila svá studia absolutoriem Mistrovské třídy pod vedením Christine Schornsheim na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. V roce 2011 obhájila doktorát na Akademii múzických umění v Praze. V roce 1999 získala Monika Knoblochová na mezinárodní soutěži Pražského jara 3. cenu a titul laureáta a Cenu Nadace Bohuslava Martinů za nejlepší provedení Koncertu pro cembalo a malý orchestr. V roce 2002 se stala držitelkou prestižní Davidoff Prix České republiky, v roce 2003 obdržela společně s Janou Semerádovou (barokní příčná flétna), 3. cenu a titul laureáta na „16. Grosser Förderpreiswettbewerb“ v Mnichově v kategorii historicky poučená interpretace staré hudby a v témž roce přidala ještě Cenu Společnosti Bohuslava Martinů na Mladém pódiu v Karlových Varech.

Monika Knoblochová nahrála celou řadu kompaktních disků. Její první CD pro společnost Supraphon se souborným dílem pro cembalo B. Martinů (2005) bylo oceněno mezinárodní kritikou – 4 Diapasons d’Or, 10 Jokers a CD měsíce časopisu Crescendo, Le Monde de la Musique. V roce 2006 nahrála spolu s violoncellistou P. Nouzovským Sonáty pro violu da gamba a cembalo J. S. Bacha pro společnost Cube Bohemia. U příležitosti recitálu na mezinárodním festivalu Pražské jaro vydala na jaře 2007, opět pro Cube Bohemia, CD Invence J. S. Bacha a J. Nováka. V roce 2009 realizovala 2CD s kompletní tvorbou pro cembalo J. Temla, které vyšlo ve vydavatelství Radioservis a v roce 2012 vydala u společnosti Supraphon Sonáty pro klavír s doprovodem flétny a violoncella L. Koželuha, které v interpretaci na dobové nástroje vyšly ve světové premiéře. V roce 2014 vydala u společnosti Radioservis CD s názvem Goethe v písních, zaměřené na písňový a klavírní odkaz V. J. Tomáška. Pravidelně nahrává pro Český rozhlas jak skladby z oblasti staré hudby (v roce 2011 rozsáhlý cyklus trií L. Koželuha, na který v roce 2012 navázala triovou tvorbou V. Jírovce), tak i soudobou tvorbu (M. Kopelent, J. Teml, L. Sommer, I. Bláha ad.) Monika Knoblochová pravidelně vystupuje jako sólistka i komorní hráčka doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Belgie, Francie, Polsko, Španělsko). Spolupracuje s celou řadou sólistů – Clara Nováková, Petr Nouzovský, Kamila Mazalová, Jana Semerádová (duo seraphim) ad., i souborů – Czech Ensemble Baroque, Musica Aeterna, Collegium 1704, Orchestr Berg, ad. Její rozmanitý repertoár sahá od autentické interpretace staré hudby přes klasiku až k soudobé hudbě.

Od roku 2008 pořádá vlastní koncertní řadu Hudební salón Café crème, spočívající v nových, vynalézavých dramaturgiích propojujících hudbu starou i moderní, mluvené slovo, tanec a divadlo. Od roku 2006 vede cembalovou třídu na Letní škole staré hudby v Holešově, od roku 2007 je vyučujícím cembala na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně a v letech 2011-2013 působila jako vyučující cembala také na Fakultě umění Ostravské univerzity. Od podzimu 2015 je vyučující cembala na HAMU v Praze.

 

Michaela Káčerková se soustavně věnuje sólové koncertní činnosti, vystupuje pravidelně na koncertech a festivalech v České republice, Německu, Rakousku, Polsku, Itálii a Francii, ale vrací se i do USA a do Japonska. Ve vlasti spolupracuje také s mnoha pěveckými sbory, sólisty, orchestry a barokními ansámbly, od Symfonického orchestru Českého rozhlasu a orchestru Národního divadla v Praze přes Karlovarský symfonický orchestr až k souborům Capella Regia Praha a Camerata Bohemica. Její repertoár zahrnuje hudbu všech stylových období od renesance až po současnou tvorbu. Důležitým základním kamenem jejího repertoáru je česká varhanní tvorba, do svých programů české autory vkládá vždy, o to víc v cizině. Zařadila se k výrazným osobnostem české hudební scény. Hru na varhany vystudovala na Pražské konzervatoři u Jana Hory, na Akademii múzických umění u Jaroslava Tůmy a dále ještě na Hochschule für Musik und Theater Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku; tam byli jejími pedagogy varhaník Stefan Engels a cembalista Tobias Schade. Během studia se zúčastnila řady mistrovských kurzů, mimo jiné pod vedením Haralda Vogela, Martina Sandera, Lorenza Ghielmiho, Oliviera Latryho nebo Ludgera Lohmanna.  Od roku 2014 působí jako ředitelka a dramaturgyně Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F. Fischera. V současné době se zabývá rozsáhlým nahrávacím projektem „Historické varhany Karlovarského kraje“. Série CD vychází u společnosti ARTA Records.

Kristina Fialová je odbornou kritikou oceňována především za dokonalou techniku, ohnivý temperament a sofistikované hudební cítění. Po získání titulu absolutního vítěze na mezinárodní soutěži Michala Spisaka v polských Katovicích v roce 2013 se mladé violistce otevřely cesty na přední evropská pódia. Kromě pozvání na prestižní dánský Tivoli festival debutovala ve slavné Tonhalle Zürich a na MHF Pražské Jaro 2015 vystoupila se samostatným recitálem.

Václav Hudeček zahájil svoji příkladně strmou cestu mezi českou a mezinárodní interpretační elitu v šedesátých letech. Již ve věku patnácti let dne 12. listopadu 1967 vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel legendární David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost a nabídl mu pedagogickou pomoc. Od roku 1970 až do Oistrachovy smrti v roce 1974 byl žákem tohoto velkého Mistra.

Petra Nouzovského, který se řadí mezi nejlepší evropské violoncellisty své generace, můžeme slyšet na mnoha prestižních pódiích (Concertgebouw v Amsterdamu, Festivalový sál Bad Kissingen, Čajkovského sál v Moskvě, Herkules sál v Mnichově). Jeho hra je hodnocena superlativně pro svou svrchovanou technickou noblesu kloubící se s originální hudebně tektonickou výstavbou jím interpretovaných skladeb.